Adinkra jsou symboly (značky), původně užívané národem Gyaman, který žije v dnešním Pobřeží Slonoviny a Ghaně. Na počátku 19. století gyamanský král Nana Kwadwo Agyemang Adinkra vytvořil soustavu symbolů, jimiž zdobil svůj oděv, a který nazval svým jménem – Adinkra. Tyto symboly získaly u jeho poddaných brzy velkou oblibu jako dekorace keramiky, nábytku, staveb a dalších předmětů denní potřeby.

Král Adinkra si však nechal zhotovit také kopii ašantského zlatého trůnu. Za to se na něho snesl hněv ašantského panovníka, král Adinkra byl v bitvě poražen, zajat a zabit. Pověst praví, že Ašanti donutili gyamanské řemeslníky, aby je naučili významům adinkry. Dokonce sám prvorozený syn krále Adinkry, Apau, prý znalost celého procesu výroby látek adinkra předal muži jménem Kwaku Dwaku ve městě nedaleko dnešního ghanského Kumasi. Tam se látky adinkra vyrábějí dodnes.

Adinkra se pak rozšířila mezi Ašanty a dnes je známa jako ašantský soubor symbolů. Každý z nich vyjadřuje různá historická a náboženská témata a obyvkle se pojí i s příslovím. V symbolice motivů tištěných na adinkru je skryta ašantská lidová moudrost. Např. krokodýli se spojeným žaludkem symbolizují přísloví, „podle kterého je jen jedna pravda, ale hovořit o ní může každý jinak“. Najdeme zde symboly moci a síly, v symbolice je rovněž vyjádřeno sociální postavení nositele oděvu z této látky.

Výroba látky adinkra se po staletí nezměnila: na látku rozprostřenou na zemi se tiskne vzor pomocí malých razítek, vytvořených z tykve nebo vyřezaných z kusu dřeva. Vyřezávaní razítek je práce výhradně mužská.

Na tisk je používána černá barva, kterou připravují mladé ženy z tekutiny získané ze stromu jménem badie. Příprava barevné pasty trvá několik hodin, neboť dřevo a kůra tohoto stromu se musí dlouho máčet ve vodě. Celá plocha látky není potištěna jedním vzorem, nýbrž se objevuje různý vzor v několika čtvercových polích. Látka, na kterou se tiskne, je pruh široký přibližně třicet pět centimetrů. Barva tohoto pruhu je nejčastěji modrá, červenohnědá nebo žlutá. Od sedmdesátých let 20. století je velmi oblíbená červenohnědá barva, která je označována jako kuntunkuni.

Potištěné a suché pruhy látky pak muži sešijí k sobě ozdobným stehem.

Symboly adinkra se neobjevují jen na textiliích, ale i na domech či autech. V současné době se na světě stávají oblíbeným dekorativním prvkem – jako třeba zde na ozdobném závěsu nebo při výrobě šperků.

Veronica Saar