Ceebu (čebudžen), „thiebou dienne“ či „ceebu jën“ znamená ve wolofštině, v nejrozšířenějším senegalském jazyce, doslova „rybí rýže“. Připravuje se ze smažených nadívaných ryb, zeleniny, koření a rýže uvařené v omáčce. Každý kuchař má v receptu vlastní tipy na přípravu a tajné ingredience, které do této národní pochutiny přidává.

Tento senegalský pokrm byl zařazen 15. prosince 2021 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO a může se tak pyšnit světovým věhlasem.

Podle pověsti je autorkou prvního receptu na čebudžen paní Penda Mbaye, která byla v 19. století vyhlášenou kuchařkou v senegalském městečku Saint Louis, které také patří do světového kulturního dědictví UNESCO. V té době bylo politickým a kulturním centrem země a přebývalo v něm mnoho Evropanů. Paní Mbaye měla tak dobrou pověst, že zajišťovala pohoštění na mnoha důležitých společenských událostech.

Jako hlavní surovina pro přípravu jídel sloužily v té době ještě obilniny. Jejich náhlý nedostatek způsobil, že paní Mbaye musela zapojit fantazii; jednoho dne místo ječmene nebo prosa použila rýži, a tak vznikl čebudžen. Časem se objevily další varianty tohoto národního jídla: kuřecí rýže a masná rýže.

Pochutina je oblíbená v celé západní Africe a je tak místními považována za skutečnou delikatesu. V těchto afrických zemích ho můžete ochutnat v několika verzích pod různými názvy: benachin („jeden hrnec“) v Gambii, Jollof rice (rýže z Jollofu, starého senegalského království) v Nigérii, zame v Mali, rizoto v Kamerunu.

V Ghaně se k přípravě užívá rýže Basmati, v Nigérii dlouhozrnná rýže. Rozdíly jsou i v používaném koření.

Recept na ceebu