Tuaregové jsou jedním z berberských národů, které na severu Afriky žily už 7000 let př. n. l. Arabská expanze vytlačila některé Berbery na zvlášť nehostinný jih Sahary, a tady se z nich postupně začaly formovat tuarežské kmeny. Hrdé pouští nomády si pak nikdo v historii nedokázal docela podmanit a jejich tisícletá kultura a mnohé prastaré tradiční zvyky tak přežívají dodnes. Stejně jako jejich jazyk zvaný tamašek a písmo tifinagh, ačkoli to se dnes používá spíš už jen výjimečně.

Ač na své pouti historií přijali islám, v mnohém se zvyklostem svého náboženství vymykají. Žijí v matriarchální společnosti, v níž mají ženy výsadní postavení. Manželství bývají monogamní, a pokud v něm dojde na nepřekonatelné neshody, oba partneři mají stejnou možnost požádat o rozvod. Majetek, stan i zvířata, však vždy patří ženám a muži odchází s prázdnou. Snad s výjimkou velblouda, na němž tuarežský mládenec kdysi přijel ke stanu své vyvolené na námluvy.

Tvář si tradičně zakrývají muži, nikoliv ženy. Používají k tomu šátek zvaný litham, pruh látky, který může mít různé barvy i způsoby uvázání, podle toho, na jakou příležitost jej muž obléká. Za velmi slavnostní bývá považovaný litham v modré indigo barvě. Poprvé si muži zahalují tvář v 18 letech a pro Tuaregy je to velmi důležitý rituál dospělosti. Šátek zároveň tvoří i turban, jenž chrání před spalujícím žárem pouště, a podobně praktický je i dlouhý šat zvaný bubu nebo boubou.

A pak je tu ještě jeden neodmyslitelný prvek, tuarežský kříž zavěšený na krku. Tuaregové jej hrdě nosí nejen jako šperk, ale i jako talisman a znak příslušnosti ke svému etniku. Jejich teritorium se v současnosti rozkládá na území dnešního Alžírska, Mali, Nigeru, Libye a Burkiny Faso, a když prý chce tuarežský poutník se svojí karavanou překročit státní hranici, stačí mu prokázat se křížem a žádný pohraničník si nedovolí bránit mu v další cestě. Existuje dvaadvacet typů této ozdoby, každý z nich je pojmenovaný po vesnici, městu či oáze, které lemují karavanové stezky. Nejslavnější je takzvaný agadezský kříž, jenž symbolizuje také lásku. O vzniku a významu křížů koluje hned několik teorií, někteří jej spojují s hvězdami a souhvězdím Jižního Kříže, jiní se světovými stranami, další s náboženským původem.

Buď jak buď, právě výroba kovových předmětů je pro Tuaregy nejvlastnějším řemeslem. Známé jsou jejich dýky, nože, meče a především šperky, často zhotovené ze stříbra nebo z postříbřeného kovu. Ač byste to do pouštních nomádů možná neřekli, mají velký smysl pro estetičnost a noblesu. Inspirací pro jejich šperkařství bývá příroda. Poušť se zdá být pustá, ale v něčem umí být i uchvacující. Těsné sepjetí Tuaregů s přírodou a důkladné pochopení jejích zákonů jim ostatně umožnilo stát se národem, o němž se hovoří jako o vládcích Sahary. Tradiční obživou je však i pastevectví a obchod. V dřívějších dobách, než nastal čas asfaltu a kamionů, představovaly tuarežské karavany hlavní spojku mezi černou Afrikou a Středozemním mořem. Dařilo se zejména obchodu se solí či zlatem. Vliv modernity a dalších okolností však v poslední době přece jen způsobuje, že mnozí Tuaregové opouští kočovný způsob života a usazují se v okolí města a oáz. O svoji kulturu, umění a další tradice však pečují dál.